Smířená

Když oči slzy roní
A vzduch smutkem voní
Srdce ptá se : Kde jsi?
Vždyť štěstí na dosah měl jsi.

Na cestě listí od vavřínu
Rozfoukává vítr v říjnu.
A srdce brečí,
žal na kolenou klečí

Nitky lásky se trhají
Smutné pohledy se vrhají
Na všechno krásné kolem
Já jdu trávou, polem…

Vzpomínám na slunce jasné,
Vzpomínám na chvíle krásné.
Padá listí ze stromů
A já nesmím zpátky domů.

A mé oči se ptají,
Proč je ty tvé už nehledají
A proč ústa má
Jsou nepolíbená.

Vlasy mé nikdo nehladí
A srdce samota chladí.
Se svým osudem sama kráčím
Jako zimní nebe se mračím

Sama se svou láskou uvnitř mne,
Láskou, co nikdy nepomine.
Myšlenky směřují k tobě
V této smutné době,

Kdy každý sám
Truchlíme nad osudem, jenž nám byl dán.
Možná jednou půjdem dál….
I já i ty by sis to přál…

Možná…