Srdce ze dřeva

Daleko, tam kdesi
za černými lesy
Na své dlouhé pouti
potůček se kroutí
Voda píseň prozpěvuje
po hladině tiše pluje
srdce ze dřeva

V tu chvíli blízko potoka
kde stojí lávka vysoká
jde zlehka krůček po krůčku
Vstříc písni toho potůčku
Dívka pihatá ve tváři
Z vody na ní zazáří
srdíčko ze dřeva

Uběhla jen chvilka malá
V očích dívce jiskra vzplála
Třeba je to láska pravá
Která jí dnes symbol dává
Už hoří touhou chtít
z té vody chladné vylovit
Malé srdce ze dřeva...

...Kdysi jsem šeptal prameni
že chtěl bych vyslat znamení
Dívce krásné jako sníh
s obličejem plným pih
Aby tam v dálce za lesem
věděla že někde jsem
A nemám srdce ze dřeva!