Pofoukáš mi zase srdce?

Jednou,
opět v tom ocelově mrazivém ránu,
kdy pod bodem mrazu bude naše
přitažlivost,
se možná naše atmosféry
spojí.
Ty budeš zase ležérně
mámivý
a já...
zůstanu věrná.

Znovu budeme bojovat
proti nepříjemné zimě,
co nám ráno
vnikla do ložnice,
tím
že se
k sobě
přitiskneme
víc.
( A při druhém obejmutí
bude zima jen pouhá
výmluva )

Společně se budeme bránit
všem těm pomluvám
v naší hlavě.
Jen se jim vysmějeme,
mávneme rukou
a půjdem
ruku v
ruce
dál.

A to slovo "my"
přestane být jenom zvláštní frází.
Budeme ho znovu vnímat, cítit
a žít.

Jednou
se naše světy spojí.
A My si opět budeme
rozumět.