Roztříštil jsi všechno

prudké slunce oslepilo moje oči,
beztak byly skryté radši...
aby nemusely vidět skutečnost...
ani ta není dost
pro to, abych mohla odejít
chci jen najít ztracený klid
chci jen znovu to sladké chtění
čekat na tě v roztoužení
chci jen vítat den něžným chvěním
ohlédneš se
s připomněním?
vzpomeneš si na ty chvíle
kdy jsi nezněl černě ale bíle...?
kdy jsem tvé sliby nechala vplout do duše
s důvěrou rozpřáhla paže
a přijala tě do života v sladké předtuše
nepostavila hráze
obranu
pro pár slov
co rozbilo všechno
střepy probdělé noci
až k ránu
tisíce otázek
bez odpovědí
máš prostě jinou
a rty už nepovědí
nic dalšího
a dny splynou...
...............
jeden jako druhý
bez tvé odpovědi.