Láska

Ve tmavé místnosti v poklidu sedí,
Potichu šeptá slovíčko za slovem,
Na stahy stěn upřeně hledí,
Je krásná, srdce mé je jejím domovem.

Svou mocí kouzelnou oči ti otvírá,
Jakoby najednou změnil se svět,
Vidět tě naučí, co druhý nevnímá,
Z prosince květen udělá hned,

Svou mocí úžasnou naplní radostí,
Vloží zde nejhezčí na světě cit,
Srdce tvé znavené, bušící bolestí,
Ten který každý z nás chtěl by vždy mít.

Je štěstím zármutku,
Mlčení slovem,
Třešničkou zákusku,
Stříbrným sobem,

Na řece ledy mocí svou praská,
Naprosto úžasná je tahle láska.