Nesnáším samotu

Přicházím domů.
Tma jako v pekle.
Nesnáším samotu,
přec v ní musím žít.

Mám ráda hlasy lidí,
dívám se na jejich
tváře, pohyby, řeč těla.
Pro ně chci být hezká,
usmátá a spokojená.
Když otevřu dveře k svému
domu,
opuštěnost na mne doléhá.
S nikým neprohodím větu,
jen věrný pes ,
oháňkou vesele zamává.

Mám ráda jeho radostný pohled,
těší se na můj obličej.
Laskám ho slůvkem,
něžně mu hladím záda.

Je to pěkný pocit,
když lásku někdo dává,
já mu jen vracím,
svůj dík.