Láska naruby

Tolik let jsme byli dobří přátelé,
zůstat tak dokonce jsem chtěla.
Tolik slz v dešti padalo,
tu noc co jsi mi řekl,
že k Tobě láska přišla.

V duchu by mě tato slova od Tebe nenapadla,
Ale už v tu chvíli jsem věděla,
Že tě milovat nikdy nebudu.

Cítil jsi zradu a křivdu,
a tak si odešel,
najít jinou lásku,
tak daleko odešel,
nezbývá mi než napsat dlouhý dopis,
kde bude mojí lásky popis!

Mohla mít milého, o kterém teď sní,
nemohla najít vhodná slova,
aby mohla říct co chtěla,
ale teď už ví…

Tvoje úsměvy poslala ke hvězdám,
s touhou, že jí splní je vidět znovu,
mohla by se odvážit s Tebou milovat,
láska a vzrušení vstoupily do ní, chce říkat „stalo se to nám“,
už nechce, abys zas odešel hledat znovu!

Snad je tu poslední příležitost,
je to jako chytnout vlak,
který už ujíždí,
bude čekat a snít,
jaké by to mohlo být!

Bude vědět, o čem přemýšlíš,
byli jste dobří přátelé,
její srdce po Tobě pláče,
kdy láska k ní do Tebe naskáče?

Má odvahu ti vše říct, co vždy chtěla,
aniž by zapomněla, na vše co jste stihli prožít,
mohla by Tě milovat, tak jak jsi si přál,
nebo jsi přestal chtít?

Píšu ti tento dopis do dáli, kam jsi mi odešel,
doufám, že jej dočteš do konce,
že odezva bude složitá a dlouhá,
snad už zvrat přišel!