shrnutí

Chybíš mi, tak moc se mi stýská!
Doba tak vzdálená a přitom blízká
Přátelství, láska, zklamání
Vzpomínky co slzy do očí vhání
Ty okamžiky samoty, co tak bolí
ty ledy mezi námi co už nikdy nepovolí
Přátelství, které hřálo
Srdce,co se na svět smálo
Vzpomínky, které hřejou a přesto děsí
Nevyřknuté otázky,jenž ve vzduchu visí
Tahle směska slov co neříká mnoho
A přesto znamená shrnutí všeho
Lidé kolem, kteří nevědí
A my dva, co vědět snad ani nechtějí…