Opilec

Sálem se zvučné tóny linou,
sleduji tě, jak v náruči máš jinou.
Má láska tvrdou zkouškou prošla,
ale stále ještě nepopošla.

Bere sklenku první, druhou,
svět je hezčí, jako s duhou,
při desáté už nevnímám,
jen se sálem nepřítomně kolíbám.

Konečně jsem tě našel,
vytrh sem tě z náručí toho druhého,
do pokoje č. 315 s tebou zašel,
"nebudeš ho milovat, mě uspokojíš prvého!"

Smyslů zbavený jí šaty ztrhal,
uspokojil, našel co hledal.
Za dveřmi je slyšet smích, veselý sál,
on se oblík a jde zas o dům dál.