Slova samoty

Jako večer zavírá se každičký květ,
Tak já na tebe nepřestanu myslet.
Noc jen přestávku dává nám
A já na tebe už další den myslívám.

Jsi to ty, okolo se točí můj svět,
Pořád se točí a nikdy neotočí zpět
Tak jako ty svým životem jdeš dál,
A neotáčíš se za tím snem, co se zdál.

Několik měsíců, snad několik tomu let,
Bych na tebe vydržel nemyslet.
Je to však velká lež a ty víš,
Že navždy v mé mysli spíš.

A já s tebou každičký večer usínám,
S tebou se do nového rána probouzím.
Proč ale další den sám,
Zas bez tebe blouzním.

Přijde zas jaro, svátek všeho zamilovaného.
Proč všichni okolo jsou šťastní?
Zatímco pro mě nic nového,
Zatímco tvá bytost vedle jiného krásní.

Proč, stále proč jen vzpomínám,
Marně myšlenky na tebe vymítám.
Co je to, co mě k tobě poutá,
To z čeho se mi hlava často motá.

Proč zas sám a sám bloudím,
Zatímco ty správnou cestou jdeš.
Proč já se tobě navždy ztratím,
Zatímco ty nikdy nezmizneš?

Co je to, co můj spánek krátí?
To kvůli čemu neúplné noci mám,
To, co mi klidný spánek zhatí
A já mám jít spáti sám…

Proč ticho jen od tebe slýchávat,
Když jen slov tvých chci slyšet,
Abych mohl dál vzdorně mlčet,
S neklidnou duší spávavat.

Proč ty klidna a já v bouři sám,
Pořád se zmítávám,
Proč všechno okolo se se mnou točí
Jako děti na pouťovém kolotoči.

Kdy se to ďábelské kolo zastaví?
Kdy se všechno napraví?
Kdy se tvé srdce ke mně obrátí
A mé štěstí s klidem se snad vrátí?

Proč jen uhýbat umíš,
Proč se tomu zpříma nepostavíš,
Proč tvrdou, přímou odpověď mi nedáš,
Když na to síly a odvahy dost máš?

Tak zas sám a sám,
Na tvou odpověď čekám.
Až tvá slova zhatí,
To, co mému srdci není přáti…