Jsi tak blízko...

Jsi tak blízko a přeci tak v dáli
jsi jak stromy, co tu stály,
jsi jak potok s krásnými oblázky,
copak ty můžeš žít bez lásky?

Když tě vidím, dech se zastaví,
tvůj hlas poznám mezi tisíci,
i když studený déšť mě náhle zaplaví,
ty dál připomínáš svíci hořící.

Když naděje již zvolna umírá
a den je jak na potvoru dlouhý,
má touha nikdy nezmírá
vidět alespoň tvůj stín pouhý.

Kde jenom jsi, když jsem tu sama?
Kde jenom jsi, když noc přichází?
Určitě jsi někde za horama,
vždyť co je les, když láska schází?

Ráno zase budou zpívat ptáci,
ráno budou zase kytky kvést,
ale já půjdu sama v práci
a do tvé cesty nebudu se plést.

Možná budu doufat,
ano, doufat snad smím,
že už si nebudu zoufat,
až tě zase uvidím.

A tak věnuji ti tuto báseň,
lásko blízká i vzdálená
snad jednou překonám svou bázeň
a řeknu ti ji- já zblázněná.