Odešla...

Odešla navěky
Jen kocour za oknem si spokojeně vrní
Ona může za tuhle starost
Která prorůstá mým srdcem jako trní…

Trní růží, které prodává jeden muž za oknem
Pálí jako ten čaj, který jsem ti ohříval v zimě
Do střechy nám zatéká, drahý kocoure, asi zmoknem
V konvici čaj už dávno vystydnul…

Civí na mě staré oprýskaně stěny
Před rokem jsme je spolu natírali
Na plakátu namalovaná silueta ženy
Už mě asi nikdy nerozveselí…

A vlastně…proč na ni nezapomenu?
Pořád mi ještě leží v hlavě
Stará kamna stěží ohřejí mé srdce
Všude je mrazivě a tmavě…

Odešla navěky
Jen kocour za oknem si spokojeně vrní
Jsem tu s ním sám a přeju si jen jedno
A doufám, že se mi to splní…