ZKLAMÁNÍ

Sladký úsměv, oči tak jasné,
ach Bože, ten je tak krásnej!
Avšak není můj.
ZASTAV SE, LÁSKO! POSLOUCHEJ! NO TAK, STŮJ!

Se slzami v očích myslím teď na Tebe.
Píši Ti báseň, přečti si(!), je odemne!
Čím dál chci Tě víc,
chci Ti toho spoustu říct (a tak Ti nezbývá než číst).

Vzpomínky mým pokojem tiše jdou,
ale co je to platné, když má slova (TEĎ) prázdná jsou.
No, miluji Tě, čím dál víc!
Už ani nevím, jak Ti to mám říct.

Mám na sebe vztek, že Ti to nedovedu říct.
MÁ LÁSKO CHCI TĚ! - čím dál víc.
Nejím, nespím, nemám důvod žít!
Každá vteřina je dlouhá, když mám bez tebe být.

Myšlenky mám zmatené,
nemůžu za to, stýská se mi po Tobě.
Ani nevíš, jak po Tobě toužím
a jak se kůli Tobě, lásko, soužím.

Nedávno ses zase ptal,
jak´s srdíčko mi rozehřál.
Ptáš se, jak mohu milovat Tebe.
Snadno, jako slunce blankytné nebe.

Když jsem s Tebou, chvěji se, omdlévám.
Mlčím, okolí nevnímám.
S obtíží předstírám svůj klid.
Hlavně, že s Tebou mohu chvilku být.

Jak tělo bez duše si připadám.
A ty někde jsi a nejsi sám.
Možná jsi sám, a o ,,NÍ" sníš!
Chtěla bych vědět, komu náležíš.

Zatím hádám jen,
kdy vyjdeš s pravdou ven!
Nevěřím Tvým slovům, když nejsou od srdce.
Nevěřím jim, ale bolí mě velice.

Představím si, že jinou máš rád,
…no, asi bych se Tě měla vzdát.
Vzpomínky krásné si zachovat
a navždy přestat Tě milovat!

…

Né, né, né, nevzdám to! NE! NIC!
Chci být s Tebou, víc a víc!
Ale stojíš mi za to, když jinou máš?
Miluji tě, i když to nevnímáš!

Chci slyšet ten Tvůj krásný smích
a neskrývat slzy do dlaní!
Marný je pláč, stesk i slzy.
Má lásko, vrať se mi brzy!

V téhle chvíli radit mi je to nejtěžší.
Nevím, snad mi někdo utěší.
Stýská se mi po Tvém hlase,
toužím po tom vidět Tě zase.

Proč moje srdce tolik hoří?
Jsi vítr, co lásku boří.
Ne, budu jen stále snít,
že bych Tě SNAD mohla někdy mít.

Mé oči pro Tebe pláčou víc a víc!
To je vše, co jsem Ti chtěla říct!
Co je to zklamání poznal´s z mých vět.
MÁ LÁSKO, VRAŤ SE MI ZPĚT!!!