Co na to změním

Uprostřed pouště,
kde plakala i smrt,
rozbil jsem náš sen
a rozdupal na padrť.

Z té třpytivé věci,
zůstal jen prach,
a smítko pravdy,
který má strach.

Sňal jsem ho na dlaň,
bůhví kde se vzalo?
Přiložil k uchu,
poslouchal,
co o nás povídalo.

Vzlykalo smutně,
prý proč se to stalo,
proč jsme to rozbili,
když se nedívalo.

Ani nevim,
a hodil jsem ho zpět.
Co na tom dnes změnim,
stejně zčernal svět.

V tom prachu z iluzí,
v těch společných lžích,
smála ses tak křehce,
ale pálila jak líh.

Chtěl jsem se zeptat,
jestli nezkusit to zas,
ale proč si srdce leptat,
proč si lámat vaz?

Zalklo se smítko,
je spolknuto pouští.
Bylas překrásný kvítko,
co mě dnes opouští.

Až přijde konec,
až přijde smrt,
až ze mě zbude,
v podstatě prd,
tak ani Satan
nebude hrd,
že jsme to, lásko,
zničili na padrť.