Krůpej lásky

Krůpěj duhy vypijeme na EX,
do poslední barvy našeho bytí.

Pupík svůj nech babím létem polaskat,
já dolévat chci nyní, do rozkoše číše.

Do života vůni postříbřenou nasajeme,
podzimních chryzantém krásu vyvoníme.

Lásko moje korálková, sním o rudých jeřabinách,
o sálávém milování, které tvrdíš rozpustilým sexem.

Zasněženou krajinou půjdu bosky,
já nebojím se té zpropadené stezky.

Lásko moje zatoulaná, věř mi,
já čekala na korálky lásky, pouhých 46 roků . . .