Rytíř

Láska k jeho paní v srdci dlí.
Jen za ní rytíř bojoval!
Celé noci potají vzhlížel jen kní,
horoucně jí miloval.

Pod oknem jí pěl v milostných písní.
Roztával sníh, kde vřes nevyrost.
Miluje mě? tak často tázal se vtísni.
V duši smutek, úsměv jen můze pro radost.

Však vyhnala ho šlechta z rodné vlasti,
tak vydal se do boje.
Bděl, již nepozná její slasti,
sebou jen vražebné nástroje.

Jenž je blud a hřích snˇal,
nocí se tiše plíží.
Jediné svou lásku dal.
Stezk- to co ho tíží.

Neb nejste vědomi,
všude stála šibenice.
Slzy se jí mocně hrnuly,
již nespatří se více.

Nelítostně zabíjel, stvořen jen jedinému úkolu.
Zjinud nepřátelé viděl zoufale přicházeti.
V domění že budou ještě poslpoli,
naposled do jeho předurčeé smrti.

Zabili ho a on umíral s nadějí.
Pominul život nás lidí.
Jednou se snad shledají,
jest plout v oblacích, jakž každý vidí.