Na co?

Na co je mi láska, když miluju jen já?
Na co jsou mi vzpomínky, když je to doba minulá?
Na co je mi úsměv, když překrejvaj ho slzy
Na co je mi spánek, když probuzení přijde brzy
Milosrdnej spánek trvá vždy jen chvíli
Následuje realita, jen vzpomínky co zbyly,
Ten čas co jsme spolu strávili,
Byl krásnej, plnej slunce, plnej polibků co sladký byly,
Já nejsem tvuj anděl, a moc dobře to vim,
Teď můžu jen doufat, že tě znovu neztratim
Že vzpomínky na nás, někde na svý cestě vytratim
Svojí duši nezatratim. . .

A tak se pořád ptám:
K čemu je mi naděje, když lásku už nepocítim
K čemu je mi srdce, když krev po těle necítim,
Jediný co cítim, je ta strašlivá bolest,
A znovu se sebe ptám, kdy už přijde konec,
K čemu jsou mi city, když akorát bolí,
K čemu jsou mi oči, když slzy z nich jen padají?