Dítě Nerealita
Anotace: fikce...nic z toho neni pravda..pravda je taková, že my se nikdy nerozejdem...a víš proč?...protože spolu nikdy nebudem...
Láska
Sázka
Na slepou kartu
Eso s půleným srdcem,
který si nechal ležet na okenním parapetu,
když si odešel.
Z popelníku
stoupá pomalej proužek zšedlejch citů
z nedokouřený cigarety našich dnů
a na hodinách s ubrečenou kukačkou
někdo zapomněl rozkejvat čas.
Čas
Pro nás
Vrátit ho zpět
do naší doby
kdy důvěrou kvetl každej strom
a vrabci na střeše
místo drbů
štěbetali si slovíčka naší lásky
Dítě pojmenovaný Nerealita všedních snů
zplozený trpkou touhou,
pobíhající ztemnělym bytem vzpomínek.
Nechals´mi ho tu bez slova nebo pohledu,
snad na památku.
Tak už ho konečně zabij!
Nic jinýho tu stejně nehledáš,
volnost,
odpoutání bez závazků
a zbavit se mýho stínu.
Nechci bejt Tvůj stín,
co plouží se Ti za nohou!
Nechci vzpomínat!
Nechci Tě vidět černobíle pod závojem osolený mlhy.
Vnitrozemí moře nepřipouští
a jestli se mám utopit,
pak jedině v Tvým objetí.
V Tvým pohledu
V Tvý lásce,
kterou si nebudu nalhávat.
V Tvým životě,
kterym si mě spoutal
a zahodil klíč.
Ty pouta nepřerveš,
aniž
by nenastal exitus
člověka s cedulí Já kolem krku.
Blázínku, víš sám,
že bez srdce se žít nedá,
copak si už zapomněl?
Tenkrát sem Ti ho vtiskla do dlaně.
Dárky se nevracej...
Přečteno 393x
Tipy 14
Poslední tipující: strašidýlko-střapatý, dablik007, a_tao, Andee, Kyle, excited, Bíša, Romana Šamanka Ladyloba, Severka, duše v plamenech, ...
Komentáře (2)
Komentujících (2)