Polibek

Posíláš mi ta dvě slova,
než v tvých rtech se utopím.
Dotýkat se zas a znova,
spoutat moje srdce s tvým.
„Líbej mě!“

Chvěješ se, prý je ti zima.
Dech tvůj v páru sráží se.
Mé oči se střetly s tvýma,
v těch tvých touha problýskne.
„Líbej mě!“

Mráz kreslí jílm na oknech.
Ptáš se mě: „No tak, co s tím?“
Uslyším jen jeden vzdech,
než tvá ústa umlčím.
„Líbej mě!“

Tvé rty jako hedvábí jsou,
po malinách chutnají.
Touhu tvoji neposednou
zkrotím sladkým líbáním.
„Líbej mě!“