Kousek tvé duše...

Zadus v sobě hořkou slzu lásky.
spolkni svůj tichý výkřik zoufalství.
Ber ohled na toho,
kdo tě měl také rád,
kdo tě políbením každé ráno vítal,
kolíbal tě v hloubce pohledu do očí.
vždyť víš, jak ráda
jsi slyšela jeho dech,
jak se díky němu
i teď tají tvůj vlastní.
Ty dvě duše-
každá šla svou cestou.
Z jezera vytekly dva potůčky.
každý se jinam klikatí,
v obou však proudí tatáž voda.
I v tobě skryt zůstane
kousek jeho duše,
stejně jako v něm ten tvůj.
Že dala bys mu ji celou?
Na to, prosím zapomeň.
Prohlédni přes závoj svého sobeckého smutku
a uvidíš, že jsi vlastně šťastná.
konec byl tak krásný, tak-
co víc si vlastně ještě můžeš přát