Nad rány

Vídávám prázdno v ulicích
Ještě před rozbřeskem
Studené prsty
Mi blouděj
Po hrudním koši…
Už nepřemýšlím
Komu patří.

Vyznání lásky
Vyrytá do vysrážené páry
Na oknech vláčku motoráčku
Vítr stejně neumí číst,
Tak co.

A jen tak bezmyšlenkovitě
Si ráno stoupám k zrcadlu
A hledám
Alenku,
O kterés mi vyprávěl.
(Lháři, lháři!)

Ty chvíle
Kdy se s námi
Houpal svět…
A pár…
Vlastně
Celá hrst
Tvých
Voňavých vět…

(chybíš)
chybíš…
CHYBÍŠ
/mi/
Celou svou
Ukrutně ukrutnou
Skutečností
-