Pravda mi utíká

Oči do temnoty hledí
zmatený pohled vrhají
...ty oči vědí,
že k slzám to daleko nemají.

Zoufalý duch
v unaveném těle...
svědomí ruch
zvětšuje se směle.

A hlas volající,
který uši nemohou slyšet,
křičí v ulicích
města jménem Duše.

Volá po pravdě
křičí proti lži
touha Poznat mu vládne,
ale křičí do hluché zdi.

Marnivé slova byly vyslyšeny
pravdivý hlas se mezi nimi zatoulal
co jsem si myslel byly klamy
pravda utíká mi dál.

Pravda utíká někde v Duši
...ten hlas ji volá...
zmatené a lživé oči
špatně radí, kde se pravda skrývá.

Anděla spásy
oči zpatřily
pravdy krásy
uši uslyšely

Svědomí mě tíží zase víc
miluji tě
sem blbec a víc nic
mýlil jsem se, ale miluješ ty mě?