Pták bez křídel

Jsem v kruhu ztracených citů
jsem v kruhu jako bludný pták
tolik tvých slov vyřčených bez soucitu
a hlava věčně zírající do oblak.

Tou tvou větou Srdce mé je z kamene
tou tvou se i to mé proměnilo v kámen
na co pořád myslím kdosi ptá se mě
možná je už s mým životem amen.

Žít bez tebe snad dokážu ale jak?
Proč mám se smířit s koncem svých cest
jsem jak s křídly zlomenými pták
co svoje utrpení nedokáže už dále snést.

A ty se dál budeš smát,
pro tebe se nic nezmění
možná i kdybys viděl mou krev
a slzy stékající na polštář
vždyť celý můj život,
celé mé blouznění,
co je to pro tebe,
chováš se jak kdybys měl svatozář.

Chtěla jsem jen trochu štěstí
a obětovala svůj život
obětovala ho pro tebe
a pro věčnou radost milenců
a co mám teď?
bojuju o něj jako o závod
abych alespoň jiným dokázala, že...
nejsem na kolenou.

Prohrála jsem sama se sebou
chtěla jsem všechno a co mám teď?
Jen svoje oči, co tak zebou
prázdné jako ta nejholejší zeď.

Jako pták, co už nikdy nevzlítne
co ztratil všechnu svou naději
anděl, co láskou svou zahyne
a zázraky, které se už nedějí!

To je můj život,
má láska a mé sny,
věčná naivita
a prohrané srdce...to jsem já.