Procházím se noční oblohou

Procházím se noční oblohou a sbírám hvězdný prach.
Nevím, co se s tebou děje, začínám mít strach.
I když jsme venku sami a kolem nás nikdo není,
nemáš mi co říci, stále doufám, že se to snad změní.

Po večerech už mě neukrýváš ve svém náručí.
Zjistila jsem, že jen málokdo k lásce poručí.
Ani v pohádkách to křehké víly nesvedou,
spíše tě jen správnou cestou povedou...

Cestou, na které bych klidu dojít měla,
jenže já bych úplně něco jiného mít chtěla.
Chtěla bych mít tvé srdce na své dlani,
opětovat ti tvou lásku, byla bych vděčná za ni!!