Padající slzy

Proč slzy z očí padají,
když ani důvod neznají,
nevědí, kdo jim poroučí,
kdo s celým světem otáčí.

Může člověk milovat?
Či bez bolesti litovat,
že nikdy nepoznal,
co pro někoho znamenal?

Svět se stále mění,
už není takový,
jako když byli naši malí,
žádný starosti neměli,
jen hrady z písku si stavěli.

Kolem mě samý drogy jsou,
dostaly mě na cestu zlou.
Jednou jsem podlehl
a do tmy se propadl,
už nešlo se vrátit zpátky,
nešly vrátit ty vyšňupaný dávky.

Nejdřív bylo všechno krásný,
ale pak už ne,
všechny barvy prostě zhasly.

Já na prahu smrti stál,
nevnímal auta kolem mě,
z celého srdce si přál,
ať už to trápení přestane!!

Stále mi po tvářích slzy padaly,
i když důvod neznaly.

Jsou to snad vzpomínky?

Na zasranej život, co jsem prožil,
nebo na jedinou lásku,
kterou jsem zažil?
Kvůli ni jsem spadl do toho pekla,
stále si pamatuju,co tenkrát řekla:
"Já mám AIDS...
umírám a ty se mnou,
sorry, byls pro mě jen další epizodou!"

Všechno se mi náhle vrací
a zdá se mi,
že i slunce sílu ztrácí,
jako já tady dole na Zemi.

Celej můj život byl boj,
ale teď prohrávám...
Jen čekám na vlakovej spoj
s konečnou zastávkou "pokoj všem".