Otrokyně citů..

Venku je zima a vítr vane
a já si říkám,kde jste můj pane?
Čekám jen na rozkaz vyplnit služby
a přitom ukojit i moje tužby.
Tělem vám prostoupit,to je můj cíl
a přitom neztratit ze srdce díl..
Už je však pozdě,zažeh se plamen,
snad pane odpustíš,že nejsem kámen.
Touha je víla,držící kuši,tou srdce probodne,
černou má duši..
Touha je konec lidského světa
a nový počátek teplého léta..
Touha jsou vůně,co se k nám linou,
pane můj pocítíš a těla splynou..
Sleduji upřeně tvé nohy,tělo..
přitom si říkám,zda by mě chtělo..
Když do mě vstoupíš,zastavíš čas.
Jako bych slyšela z tvé duše hlas..
Ted se mi podbízíš,já jsem tvůj pán,
však ještě netušíš,jaký mám plán...