Nemůžu nenávidět

Ubližuješ...
poprvé, podruhé, zas a znova
bezohledně týráš mé srdce
proč vůbec vypouštíš ta slova?
To ti to snad dělá radost?

Zabíjíš...
všechny moje iluze o tobě
a i přesto si tě zas krásně vysním
a vím, že vzpomenu si i v hrobě
jak chutnají tvé polibky.

Pohřbíváš...
už po stotisícáté snad
všechnu tu zlobu co k tobě chovám
zase dostávám na tebe chuť a hlad
Proč tě sakra nemůžu nenávidět?!

Hladíš...
Líbáš...
Odpusť...