Nebesa pláčou

Nebesa pláčou,když koukají do hloubky duše mé,a vrby žalem ohýbají svoje větve k zemi,cítím se jako labuť kroužící zmateně-jak osud bdící nad hvězdami.

Nebesa pláčou s mým srdcem v náručí a slzy kropí žalem bledou tvář,jasmíny kvetou pod síťkou pavoučí,bolest mění se v usedavý pláč.

Nebesa pláčou spolu s Lunou,já snažím se před nimi ukrývat zrak,košili jimi z lásky upředenou,snažím si v zapomnění oblékat.

Nebesa pláčou pro srdce unavené a v dlaních chtějí žal můj nést-bez života,zklamáním poraněné,znovu mě chtějí opouštět.

Nebesa pláčou a dech se tají nad touhou ukrytou pod víčky-i růže časem blednou a uvadají....mou tvář zdobí už jen slzičky...