Sama ve válce

Všední den jako vždy,
kde jsi ale ty?

Sucho slepuje mi rty,
byly dány do rukou msty.

Je tma, jen svit myšlenek,
city se nemá ukazovat přece navenek.

Já však smutek v srdci mám,
komu jen ho dám.

Nikomu, tady každý prý trpí,
chci být už ve spárech smrti.

Ocitla jsem se ve válce,
kde rozhoduje se o lásce.

Já jsem dobrá jako odplata,
aby srdce mohla být přeťatá.

Teď, když už se poučila a omluvila,
já jsem ta za debila.

Už mám zase přestat cítit,
vaši láskou se netrýznit.

Ale já mám city vřelé,
pozvi si na ty své řešitelé.

Nabízím ti lásku jakou bys chtěl,
mít mě bys směl.

Ale přesto je to málo,
s ní to přece za moc stálo.

A tak kdo víc ublíží,
má tvé srdce bez obtíží.

Pak už nezbývá nic,
jen převlek si vzít
a za couru jít!