Prochladlá...

Studí pocit prázdnoty
zima je mi
po paty
nejsem pesimista
Hledám směr
jsem idealista
Cesta není nikdy jistá
bez pocitu radosti,
prochladlá do morku kosti,
hlavu skláním do dlaní
a čekám
kdo mě zachrání
Co sejde z očí
nemusí sejít z mysli
Život jak na kolotoči
z láskou
i bez
a ve své vlastní pasti
houpu se v marnivosti
mizím v samotě
uvnitř svého těla
v naprosté nahotě
pohřbít svůj smutek
bych chtěla
Kolik procent provize
zbyde z mé iluze?
Ve vodorovné poloze
vybuchne exploze
nashromážděného přání
s tebou
drží mě nad zemí
naše krásné milování...