Stín na srdci

Srdce mě bolí,
oči zamžené jsou,
žárlivost planá mě sžírá
-cit je to proklatý.
chtěla bych křičet ven
do toho světa
-proč život tak trpký je
když láska jej opustí!
Ozvěna jen
-však znám ji dobře-
byla by mi odpovědí.
Do černého sametu zakrylo
mé srdce svoji tvář.
Stín vzpomínek
již nepronikne k němu,
přesto však vím,
ač vědět to nechci,
že má to vina byla,
že jsem říci neuměla,
co jsem tolik, tolik chtěla!