Slova a čas

Když s Tebou mluvím,
plácám páté přes deváté.
Myšlenky
jak rtuťové korálky
se rozeběhly
kolem.
Lapám je,
a zapomínám
o čem byly.
Říkáš si:
Je tak popletená,
neví, co chce,
zkrátka žena...
Jenže já spěchám,
můj čas se krátí,
ani nevíš,
kolik mi ho chybí...čas.
Každou chvíli
si ho natáhnu
na skřipci touhy,
a nakrmím zvukem
Tvých slov.
Nestačí mu to,
a tak mluvím rychle.
Pak náš čas vyprší,
pokaždé chci říci:
Miluji Tě !
Ale nemám odvahu.
Slyšíš moje slova,
ale to,
co Ti chci povědět,
mám uvnitř.
Obejmi mě,
jestli to chceš
slyšet,
a budeme mlčet spolu.