Poslední tanec

Poslední tanec

Přistoupil ke mě tanečník jeden
a vyzval mě k poslednímu tanci,
ve mě však vzbouřil se můj sen
a já mu musela nedát šanci.
Vykročila jsem šikmo vpřed,
tam na židli seděl on.
Postavila jsem se před něj na střed
a nadechla svůj plicní zvon.
Hrdě však s nejistým strachem
jsem vyslovila ono: „Smím prosit?“
Mé hrdlo těžce hrálo si s mým dechem,
neboť musela jsem to těžké břemeno nosit.
Náhle usmál se a postavil se,
nabídl mi rámě a my vykročili.
Na volném místě zastavil se
a my jsme se naproti sobě otočili.
Začala hrát krásná pomalá píseň,
přistoupil ke mě a přitiskl si mé tělo
a do těchto ladných tónů přišla tíseň,
neboť mé srdce se vášní sevřelo.
Už jsem ho nechtěla pustit,
ale věděla jsem, že je to naposled.
Mé myšlenky se začaly v hlavě hustit
a my na sebe upřely pohled.
Začali jsme se jemně pohupovat
a oba jsme cítili to jemné chvění,
které říkalo, že to nechceme skoncovat
a slova písně jakoby pěly o našem utrpení.
Pak klesly naše hlavy současně
a na našich ramenou se zastavily.
Nevnímala jsem okolí, bylo nám krásně,
proto jsme se ještě více přiblížili.
Takto s hlavami položenými u sebe
jemně se dotýkajíce a hladíce.
Tančili jsme a patřilo nám nebe,
jež bylo v našich očích a mělo hvězd tisíce.
Stáhly jsme naše ruce
a on mě chytl kolem pasu,
já rukou chtěla slyšet jeho srdce,
aby řeklo, co právě cítil v tom jasu.
Pak má ruka pomalu nahoru vyjela
a my byli v úplném objetí.
V žádném případě jsem ho pustit nechtěla,
my byly ty perly a všechno ostatní smetí.
Tancovali jsme v takové něžnosti,
že cítila jsem upřené pohledy ostatních.
Oni neví, co jsou naše přednosti:
Ty city, které jsem viděla v očích zavřených.
Najednou hudba utichla...
My se zastavili, ale neodstoupili.
Ze smutku kudla do srdce mě píchla,
zůstali jsme v objetí a stále se cítili.
Nakonec jsme se opřeli o naše čela
a podívali se na sebe upřeně.
Naše oči odejít nechtěla
a nechtěly se rozpojit naše ruce sevřené.
Z jeho úst vroucné slovo zaznělo,
jen řekl: „Moc děkuji“
a přestože se ani jednomu nechtělo,
jsem jen cítila jak naše těla od sebe odstupují.
Jak je těžké vyjádřit pocity,
které jsem si sama vysnila a právě prožila.
Možná je to tím, že udělaly do srdce vryty
a asi není nikdo do koho bych je vložila...