Ne, s bolestí....

Mezi těmito světy,
mezi tvými kroky.
Ztrácím se v černé tmě,
Ztrácím se ve snech, v realitě.

Žiju v obou světech.
Žiju ve všem, hlavně ve snech.
Nesním o tom, že stanu se princeznou.
Sním o tom, že budu s tebou.

Ale po jistý době shledávám,
že na to nemám.
Nemá cenu zkoušet to dál,
je to jak na růžích spát!

Jenže růže jsou pichlavé,
mám už ruce krvavé.
Bolest se stupňuje
a já křičím: ,,Nechte mě!"

Pohlcuje mě černá tma,
která nese mě pryč.
Co nejdál od tebe!
Už nechci tě, ne...