Sonáta pro ty co chtěj jen snít

Byl jednou jeden sen,
co dva nechali si zdát,
čas běžel a den střídal den,
však pak přišlo ráno,
a ti dva museli zas vstát.

Dnes trpěli a nevěděli co přijde zítra,
chtěli by zas spát a oddat se vzpomínkám,
nevědíc, že v patách jim jde realita,
pod proudem slz, ten sen se poděl bůhví kam.

Třeba se vzchopí a zas budou spolu,
a třeba taky ne,
život je jak horská dráha co běží nahoru a dolů,
stejně co jednou začne časem přestane.

Život je sice plný krás
Co po něm pak ale zbyde??
Jen pouhý od života vzkaz
,,Byl jsem tu, Fantomas!"