Počkám na naši chvíli...

Ujíždím běžící krajinou,
rychlovláček vzdaluje mě od Tebe.
Vím, že Teď musíš domů za jinou,
není to jen zima, co mě do morku kostí zebe.
Pár hodin v Tvém objetí,
co víc si můžu přát.
Nikdo nemá ani ponětí,
co všechno Ti toužím dát.
Chci, aby to Tvé "domů",
bylo naše společné.
Co dodat bych měla k tomu,
je to mé rozhodnutí konečné.
Počkám lásko na naši chvíli,
budu Tě hýčkat a po nocích svádět roztouženě.
Pomalinku, ale přece se blížíme k cíli,
nedala bych Tě nikdy jiné ženě.
Chci pro Tebe být vším, co si budeš přát,
aby Tvé návraty domů šťastné byly.
Chci být vším, po čem prahneš a co Ti můžu dát,
přála bych si, abysme pár spokojenách let spolu žili...
---