Mrtvá samota

Až přemění se kámen v prach
a slunce zčerná zlobou,
ty budeš stejně pro mě vrah,
krev má na rukou obou.

Ač stále dýchám jako dřív
jsem uvnitř mrtvá zcela,
to tam čechrání je hřív,
domovem mým umrlčí cela.

Nestačilo ti zabít duši
a každý můj cit pošlapat,
ať sebevíc na stěny buší,
schránka má bude sama spát.