Vyznání

Z Tvých krásných očí
vychází zář
tak krásná a tajemná
jak nebe, hvězd tvář.

Ta zář ta mě provází
tou nocí temnou
a mým srdcem prochází
když nejsi se mnou.

Na cestu svítíš mi
když jdeme spolu
nebo když z vršku se
díváme dolů.

Večer když setmí se
pod nočním nebem,
kam vlastně neví se
spolu tmou jedem.

Ať je noc nebo den
večerní nebe
hřeje mě pocit jen
že tu mám Tebe.

Na světě člověka
který mi věří
když láska mnou proniká
hladinu čeří.

Co není jak z kamene
není v něm pýcha
když k sobě mě přivine
snad pro lásku dýchá.

I když a stává
že bolí mě záda
vysvětlit nedá se
proč mám Tě tak ráda.