Perspektiva

Měla před sebou perspektivu,
Měla v kapse telefonní číslo,
Jeho telefonní číslo.
Měla hlavů plnou nadějí.
A šla s nimí na zastávků.
Chtěla to zkusít už dávno-bála se..
Nevadí.
Ted' má číslo, odhodlání a hlavů plnou nadějí.
Stála a koukala a myslela na milliony krásnych věcí.
Jen zavolát, jen napsát, jen to zkusít.
A v očích se jí odráželo sluneční světlo,
listopadové poslední světlo..
Ták tám stála, než příjel autobus.
A v něm milliony neznámych lídi.
A mezi nimí dva znamý, ták známy, až to bolí..
Ruku v ruce,
Očí v očích,
úsměv jeden dohromady a jen jejích..
Zmizlo světlo, zhaslí očí, zrychlíl tep, rozmazala se řasenka, ruka s číslem se stála pěstí.
Kousla se do rtu, aby nezařvat.
Mezí milliony neznamých lídi a dvěma moc známymí..
A večer doma měla studeny pokoj,
Bíle záclony,
Hlavu plnou výčitek.
A někde za oknem první zimní světlo..