MODRÉ Z NEBE

Ta jemná barva, ta záře z vlasů tvých,
je jako z nebes, hvězdičky vidím v nich.

Svítí tak vznešeně, svítí tak jasně,
že vidím tě, v tom lesku tak krásně.

Očka máš tajemná a přitom jemná,
co chtějí vyslovit, kdo to ví, kdo se jich zeptá?

Tváře jak místa, kam hvězdy chodí spát,
tak heboučká, že krásné sny se musí zdát.

A jaké rtíky, jaké rtíky býti mohou?
Myslím si myslím, že hoří touhou.

Jedno je jisté, totiž že svůdné jsou,
to vyslovuji, to básním duší mou.

Takto ti napsal pomocí nebe,
s věnováním Tomáš, co miluje tebe.