Moje lásky

Poprvé jsem lásku poznala,
a taky jsem se zklamala,
byla jsem mladá,
a taky tak hloupá,
on mě neměl rád,
jen si semnou chodil hrát,
nakonec mě opustil,
a jak se mi zhnusil.
Moje první láska mě využila,
a já tak zamilovaná byla.

Podruhé mi láska přišla do života,
když jsem byla stážista,
v Italii na pláži,
zamilovala jsem se do Marti,
byla to láska okamžitá,
navždy v srdci vyrytá,
On mě miloval,
málem si mě i vzal,
nějak jsme ktomu nedošli,
i když jsme si veřnost slíbili,
nemoc nám do toho vstoupila,
a moje Martinka zabila.
Byl to velký šok,
když tenhle zemřel rok,
já jsem to probrečela,
protože jsem ho milovala.

Potřetí to byla náhoda,
nikdy bych to do sebe neřekla,
oběvil se v práci se šefem,
se svým nejlepším přítelem.
Nejdřív milenka jsem byla,
později jsem povyšila,
přítelkyni jsem mu dělala,
a to už jsem neměla,
nijak sme to dlouhé nebylo,
pro něj jiná znamenala všechno.

A tak jsem si řekla,
že láska spravedlivá nikdy nebyla,
proč jí teda potřebuju,
kdyz žít bez toho dokážu.

Láska je nevypitatelná,
někdy je velice klidná,
jindy zase vybuchuje,
nebo tě i zahřeje,
klidně tě v ledové vodě osprchuje,
a znám jí i jak zraje.

Já už se třikrát zamilovala,
a láska pravá to nebyla,
nevím jestli mě zkouší,
nebo se prostě jen nudí.

Ja si na svou lásku počkám,
a vim že se dočkám,
někdy ten pravý příjde,
láska se nademnou smiluje.

Ale jinak pro mě skolčila,
už jsem jí to ale říkala,
a ona souhlasila,
a na to jsem si sni placla.

Vám lásku přeju ja jí nechcu!