Znovu zabloudit

Znovu zabloudit...
za Tebou
tolik by se chtělo...

Marnivé touhy
rozvěžené na šňůrách času
Barevné
jako čerstvě vyprané prádlo
Rozmávané fábory všednosti
Na slunci zářící
pečetě ryzosti
ten jedinečný punc
Určitě tam někde ještě zůstává
Náš společný hieroglyf

Jako pod Himalájem
vás rozvěšuji
na nitkách předených
ze Tvých třech vlasů
Tak dlouho je mám
...od tehdy...
cos dala mi je na památku

Znovu zabloudit

Chtěl bych jako tenkrát
když hledali jsme spolu
to ztracené vlahé teplo
Dlouho
dlouho jsme se toulali
v úplně jiném světě
na úplně jiné zemi
v úplně jiném životě...
Až přidušený křik
dral se z hrdla
když našla jsi
právě tu jedinou ze všech cestu...

Zářivé překvapení
jako chrlič ohně
....v nás...
prýštilo všechno
....žízní po životě

Znovu zabloudit

Za Tebou sladká Mariel
Pro jedinou slzu třpytivou
Pro štěstím prozářený úsměv
Pro polibek
Pro vlahé teplo ve Tvém klíně
Pro hebký dotek Tvých hedvábných vlasů
když sehnula jsi svoji tvář
a nahlíželas mi hluboko...
...hluboko...
do samého nitra mé rozjívené duše

Znovu zabloudit
za Tebou bych chtěl

Pro chvíli
kdy šeptal jsem
- Milá ! -
a tys chtěla
obych znovu opakoval
ta skoro obyčejná slova
- Jsi moje milá ! -
šeptal jsem do Tvých třpytících se očí...
až i noční tma se chvěla
Nebo jsi to byla Ty
Či jen nějaký letmý sen
...sám už ani nevím...

Za Tebou sladká Mariel
zabloudit znovu
tolik bych ještě jednou chtěl...