...........

Štěstí v neštěstí najednou se obrátilo,
nedal´s mi šanci bránit se.
Řekl´s-lásko věř, jednoho dne vrátím se!
Lhal jsi, po čase se ukázalo...

Je to rok a stále to neskončilo,
trápíš mě-trápím se!
Ani mé "poprvé" s tebou se nekonalo,
budoucnosti bojím se...

Proč navrhuješ přátelství,
když udržet se nedokážeš,
proč sklenku vína povznášíš
a přitom nahlas připíjíš..:

"Buďme prosím přáteli,
moc mi na tom záleží.
Ádo dej mi naději,
o nic víc už neběží.
Ber mě vážně-nelžu ti!
Jsem upřímný.
Nechci tě ztratit-vážím si tě,
teď nám to vyjde-slibuji!"

Tos mi řekl a pohled můj jsi vyhledal,
za ruku jsi mě vzal.
VĚŘILA JSEM TI!
Věřila jsem, že už to nezkazíš...
A zase jsi to zvoral...!

Proč po tom všem nemůžeš být můj kamarád?