Snad

Tvé paže mne ovijí
jak jedovatý had,
prsty pátráš po šíji
a já se tě musím ptát:
"máš mě vůbec ještě rád?"
"snad", zní tvé vyznání.
...hrana tiše vyzvání...
Snad ne nebo snad ano?
Dozvím se to snad až ráno?
Dozvím se, co chceš mi dát,
co znamenalo to tvé "snad"?
Má cenu si ještě lhát?
Má cenu tě milovat?
...hrana tiše zvoní...
A co láska? Snad je po ní.
Jestli věřím na návrat?
Vážně nevím. Možná. Snad.