Vandrák

Já, pouhý vandrák, toulám se světem,
Nemaje ničeho, krom chleba v uzlíčku,
Však jsem v srdci potěšen nádherným květem,
Vždy když si vzpomenutu na moji Leničku.

Procházím krajinou, vesnicí, měst,
Nemaje tušení co bude dál,
Mým plným srdcem nechám se vést,
Bez toho pocitu, že jsem tu sám.

Na loukách u lesa spočinu chviličku,
A dívám se do dáli na modré nebe,
A myslím na tebe, mou krásnou kytičku,
Srdce mi říká, že miluji tebe.

Tebe, mou milou šedivou myšičku,
co zelené oči duši jí odráží,
tebe mou jedinou, nádhernou hvězdičku,
co na mém nebi svítit se odváží.

Tvým svitem nádherným živíš můj kvíteček,
Který mi v srdci radostně kvete,
Tak jako slunce živí ten trávníček,
Po kterém, vandrák, toulám se světem.