Harfenistka v hlubině pravěkého moře

Počkej...

jen se tě na chvíli dotknu
dotekem tišícím rozbouřené moře
jedinou strunou
doznívající mořské harfy
tvých něžných rusalčích očí
hledících vzhůru
až ke hladině
kde měsíc vykresluje
barvou stínů
tvou
rozevlátou
podobu...

Prosím tě...

zahrej ten nápěv ještě jednou
písen´ beze slov
jen v hlušině hlubiny
stojaté mořské vody
rozezvuč
klady a zápory
své ženské harfy
než se ve vlnobití
extáze
nadobro
rozpadne...