Okamžik

Děkuji za ten okamžik,
bílý a lehký jak sněhová vločka,
já utápěl zrak v očích tvých
a srdce snilo,že se dočká
a nikdy neroztaje
ač vítr života
tě odvál do jiného kraje,
srdce mé
stále procitá
a nikdy nepřestane.

V závoji snů a myšlenek,
ve vánku nových dní,
na lásku chtěl jsem najít lék,
ne první ani poslední.
Dnes už to vím,
jak moc jsem se mýlil,
čím více jsem hledal,ten cit stále sílil.

Láska je věčné zřídlo
v krajině na poušti,
jediné napití postačilo
a síly mě opouští.
Cosi mě svazuje
a přeci jak pták
štěstím bych vyletěl do oblak,
zazpívat nebesům pod víčka,
jak zlehka do mého srdíčka
vstoupilo svítání
se srdcem na dlani...