Doktorka

V pustině pouště, kde nikde nic
najednou cedule ukazuje směr
k Tobě, tvé jméno na ní
světélkuje

tolik let, dní i tahle minuta
bude, čí byla? Zapomenuta
ale je směr a taky cíl
poušť ztrácí moc, jen ušklebek nad žízní

a najednou strom přes cestu, z ničeho nic
tisíce let, začíná se něco dít
tvé jméno zní v uších
strom lze snadno přeskočit a mraky dramatizují oblohu

a je zde řeka, smát se chce
strach? utopit se nejde
mokrý na druhém břehu, čekal bys teplo snad chlad
v zemi vyryto tvé jméno a instruktáž: vrať se zpět
jako ve filmu
smích, nic netrvá věčně, tak dlouho jsi čekal a teď se očekávání naplňují
tak rychle, že to nelze pojmout, smích

a tak zase zpátky, kde je řeka??
předměstí podivného města
údiv z periférie a sebe sama v tomhletom
ostych nedovoluje oslovit kolemjdoucí, nenapadá nic, na co se zeptat

láska, hudba, poezie
léčíš lidi, oni k tobě chodí, vyslechneš je a pomůžeš jim,
moderní 21. století a jeho Kultura, sklaním se k zemi

dům
rozkopnout dveře nedočkavostí!!! Tady jsem
krásné výjevy z dětství, kuchyně, sporák
maminka

nelze vstoupit do děje již proběhlého
to by bylo science-fiction

a konečně ordinace, tvé jméno paní doktorko
jméno z každého ukazatele směru
jméno, které vytváří líbezný úsměv a sladkost v duši
jméno, jméno, jméno
a to co se za ním skrývá

klepu na dvěře
prosím
náhle před Tebou, nabízím sebe
tys řekla NE.