Náš klamný svět

Nejspíš nemáš ani zdání,
co připravuješ mi svými slovy.
Obrovské zklamání,
těžké, jak železné okovy.
Jak mávnutím kouzelného proutku,
mé srdce na kusy drolíš.
Krčím se jak zmlácená v koutku,
strašně moc mě lásko bolíš.
Vím, nemyslíš to špatně,
však raději poslouchat chci mlčení.
Na úsměv, na slunce, vzpomínám matně,
je to jak středověkké mučení.
Solí zdobím svoje tváře,
Ty jsi ten umělec slavný.
Chci Tebe, svého lháře,
i když náš svět je víc než klamný...