Plyšáček

V dlaních svých svírám dárek Tvůj.
Je růžový, plýšový, krásný a MŮJ!
Je skvělý, hezký, úžasný!
Kouká, co píšu Ti do básní.

Ani nevíš, co pro mě znamená.
:)…jak se na mě kouká těma svýma očima.
I ty máš krásné oči.
Podívám se - svět se mi točí.

Musím se ho stále ptát,
jestli mě máš ještě rád?
Proč o naší lásce nikdo neví?
Věř, stejně se to jednou dozví!

Nemůžem jim věčně lhát!
Tak vyslov tu větu:,,MÁM JI RÁD!"
,,Chci JI líbat, držet JI v náručí
a nemít JÍ tehdy, když čas nám poručí!"

Lásko, vždyť já si přeji jediné.
Mít Tě dýl než čas nám uplyne.
A tak já, dál se ptám,
proč se s tím smířit mám?

Jak se mám vyrovnat s tou touhou?
Na pusu čekám tak dlouho!
Když se ptám, co teď s tím,
tak pouze znejistím.

Marně svá slova nacházím.
Usměješ se, vplouvám do nesnází.
Jak já po Tobě tesknu,
ale líbat Tě můžu jen ve snu.

Pročpak sám nejdeš blíž,
i když se nebráníš?!
Proč nejdeš blíž?
,,Chci Tě", to snad víš!

Tak podej se té touze.
Líbej mě něžně, líbej mě dlouze.
Jen tak budu šťastná.
Budu zářit jak hvězda jasná!

S plyšáčkem v postýlce
teď snažím se spát.
A za svitu měsíce
doufáme, že máš mě rád.